Maturita – den, na který se nezapomíná

Dva týdny. Přesně tak dlouho jsem ležel v učení – každý den minimálně 8 hodin. Hrůza, děs, běs. Nikdy jsem nebyl nějaký extra šprtací talent a tak jsem s tím docela zápasil. Navíc jsem zjistil, že dva týdny je na přípravu strašně málo. Zopakoval jsem kompletní češtinu, elektroniku a na poslední chvíli i automatizaci (včetně řídících systémů). Na matematiku nějak nezbyl čas a tak zůstalo asi jen u 8 lineárních rovnic, které jsem spočítal již dříve. Sice jsem zvládl projet tři předměty kompletně, nebyl jsem si znalostmi vůbec jist a z toho důvodu jsem na tom byl psychicky docela zle.

Moc nepomohlo ani pondělní slavnostní zahájení. Nicméně tam jsem zjistil, že na tom tak špatně snad nejsem, jelikož někteří „frajeři“ se k učení ani o svaťáku nedostali. Jelikož jsem v pondělí neměl zopakovány ani již výše jmenované tři předměty, tak jsem nevěděl, zda mám pondělní maturitní skupině spíše závidět (že to budou mít za sebou) a nebo je litovat (že nemají tolik času pro učení jako například já). Ale spíše jsem záviděl. Mimochodem v pondělní skupině byli i ti spolužáci, co nemají problém o tom napsat – jmenovitě: Petr, Tonda a v neposlední řadě i Michal. Můj den byl středa. Středa 21.5.2008 – den, na který nikdy nezapomenu. Nyní vám vysvětlím proč :)

6:29 – probuzení, opakované cesty „vyprázdnit se“…

kolem 7:00 – odjezd autem (s tátou) ku škole

8:00 – Tak to vše začalo. V tuto chvíli jsem šel losovat češtinu. Doufal jsem, že mě smůla alespoň na tento den opustí a z tohoto důvodu jsem při každém losování křečovitě svíral dva kamínky pro štěstí (jeden byl od paní Šinknerové – naší angličtinářky a poslední dva roky i tělocvikářky – které tímto velmi děkuji). Otázky jsem si nijak předem vybírat nechtěl, ale v češtině jsem favorita měl – publicistiku, kde se dalo povídat o spoustě tele­vizních pořadech nebo rozdílech mezi novinami. Naopak jsem věděl jistě, že nechci bibli. Ačkoliv je to světový bestseller číslo jedna, tak mi tato kniha vůbec nepřirostla k srdci.  Rozhodně to není proto, že nejsem věřící, pravděpodobně je to proto, že kniha má velmi mnoho postav a místy hodně složitý (a nepochopitelný) děj. Bibli moc nepomohlo ani to, že když jsme jí měli číst jako povinnou četbu, tak jsem si vypůjčil bibli ve staročeštině a tak jsem velkou část musel číst dvakrát (podruhé opravdu česky). Takže jsem zamířil k losovacím „čtverečkům“, očima je všechny přejel a zvolil si… Číslo dvě, oznámila naše češtinářka a já začal přemýšlet, co se pod tím asi skrývá. Na potítku jsem pochopil, že štěstí ještě nedorazilo – otázka totiž zněla takto: Kořeny hmotné a duchovní kultury nejstarších civilizací světa: starověká literatura a umění Předního východu; antické základy evropské vzdělanosti. Na potítku jsem od paní doktorky Thoraushové dostal asi sedm knih a spoustu kopíro­vaných papírů a se slovy: „To si všechno přečtěte“ se začal připravovat. U samotného zkou­šení jsem byl mile překvapen průběhem. Nikdo se mi nesnažil potopit, ba naopak. Pln vědomostí z potítka jsem ze sebe sypal jednu mou­drost za druhou a občas tím i překvapil komisi. Odcházel jsem s velmi dobrým po­citem. Z písemné části maturitní zkou­šky jsem dostal tři, tak jsem počítal s výslednou známkou nejhůře za dvě. Ale ejhle, spletl jsem se.

9:45 - A jelo se dál. Neříkám, že jsem neměl strach. Dalším předmětem byla matematika a tu jsem jaksi taksi nestihl zopakovat. Úterní skupina však reportova­la, že když člověk nezvládne příklady spočítat, tak u zkoušení po­mohou a dají čtyřku. Na to jsem už víceméně spolé­hal a mohl tak jen překvapit. Z výsledku losování jsem nebyl nijak nadšen, ale jak se ukázalo, tak to nakonec nebyla nejhorší volba. Otázka měla dvě části:

• a) Základní vztahy mezi goniometrickými funkcemi, součtové a další vzorce 
• b) Kvadratické rovnice v množině komplexních čísel

Zde vidíte zadání mých příkladů:

Na potítku jsem dobře nespočítal ani jeden z nich. Před zkoušejícími se mi to naštěstí povedlo, z velké části díky jejich radám. Očekával jsem tak trojku, nejhůř čtyřku, ale i zde jsem se spletl.

12:00 – Pravé poledne, čas oběda, ale pro mě osobně největší peklo. Nejvíce obávaný předmět, elektronika, přišel na paškál. Zde jsem si přál štěstí ze všeho nejvíc, naštěstí se alespoň trošičku dostavilo, neboť jsem nedostal analýzu signálu. Má otázka obsahovala:

• a) analogové modulace
• b) vnitřní struktura CMOS

Modulace byla jedna z otázek, které „jsem si přál“. Bohužel jsem ale chtěl modulace impulsní. Nicméně analogové modulace jsem jakž takž uměl. Horší to bylo s CMOS, kde jsem si nebyl jist vůbec ničím. Asi i proto se náš třídní, pan Křepelka, trochu rozčílil. Když jsem odcházel, tak jsem neměl ani představu, zda jsem „prošel“ a s jakým výsledkem. Jak jsem později zjistil, tak v tento den měl pan Křepelka narozeniny, takže zřejmě proto byl „hodný“ v koneč­ném hodnocení a za to mu nyní taktéž děkuji.

13:45 – Ruce se mi již klepali více, než polovině obyvatelů pečovatelských domů. Poslední zkouška dne se zabývala automatizací a řídícími systémy. Otázku z automatizace jsem moc nechtěl. Nejenom proto, že je to předmět, který jsme měli před rokem (ale na konci čtvrtého ročníku jsme se dostali i na opakování všech otázek), ale z části i proto, že zkoušející této části byl pan Nedvěd, který je i mým sousedem. Z části pana Nedvěda jsem nechtěl dvě otázky a štěstí opět nezklamalo. Vylosovaná otázka byla jendou z nich. Konkrétně nesla název: Přechodová charakteristika a vztah s frekvenčními charakteristikami. Frekvenční charakteristiky v logaritmických souřadnicích, v komplexní rovině a vztah s přechodovou charakteristikou. Specialitkou tohoto předmětu byla doba, kterou jsme dostali na potítku. Měli jsme celých 30 minut a tak jsem 25 minut jen seděl, prohlížel okolí a poslouchal zkoušené spolužáky. Poté jsem „přednesl“ svou otázku. Pan Nedvěd mi velmi pomáhal a ještě více pomohl při závěrečném hodnocení. Zato mu mnohokrát děkuji.

15:45 – Byli jsme všichni svoláni zpět do třídy. Po odsouhlasení, že naše výsledky mohou být řečeny veřejně, před všemi v místnosti jsme se dozvěděli naše hodnocení. Dopadl jsem nečekaně dobře!

• Český jazyk literatura – 3
• Matematika – 1
• Elektronická zařízení – 3
• Automatizace – 2
• Praktická maturitní zkouška – 1

Průměr 2,0 jsem opravdu nečekal a mile jsem nepřekvapil jen sebe. Zkouška dospělosti se musí řádně oslavit a proč to odkládat… Takže jsme zamířili do hospody. Z té jsem odešel v ten pravý čas…

21:10 – Příchod domů a přilepení k obrazovce. Již krátce po příchodu jsem chtěl oslavovat znovu… Proč? Hrálo se finále fotbalové Ligy mistrů v ruské Moskvě a nejlepší hráč současnosti, Cristiano Ronaldo, dál nádherný gól k tyči, čímž se Manchester United ujal vedení v zá­pase. I poté měl Manchester několik šancí a já byl doslova nadšen. Přišla však poslední minuta první půle a Chelsea dala gól z ničeho. Velký podíl na gólu měl i kvalitní slo­venský trávník, na kterém brankáři Sarovi podjela noha a míč mu proletěl kolem konečků prstů. Gól do šatny nikdy nepotěší a tak jsem se celkem obával, co přijde v druhé půli. Přesně dle očekávání měla ze hry více Chelsea, ale žadný gól nepadl. Padali akorát hráči, kteří měli svalové problémy. Ani půlhodinové prodloužení nerozhodlo a na řadu přišly pe­nalty.

23:40 – Cristiano Ronaldo ve třetí sérii nedal penaltu, kterou­ chtěl zahrát jako starý mazák. Myslím, že penaltu už si jen tak nekopne.  Brankáři byli proti většině střel naprosto bezmocní a tak se došlo až do páté série penalt s jediným exekutorem, který nedal. 4:4 a matchball na straně Chelsea. Míč si postavil kapitán John Terry a já raději zavřel oči. Když jsem slyšel cinknutí tyče, oči jsem otevřel a s radostí zjistil, že míč se odrazil mimo bránu. A hrálo se dál!

23:45 - Pokud se nepletu, tak jako sedmý exekutor na straně Red Devils byl Ryan Giggs. Giggs trefil a odpovědět mu měla „vcelku nová“ posila Chelsea – Nicolas Anelka. Minulé sezóny trápil v lize Manchester s Boltonem a nyní na straně Chelsea musel dát gól, aby finále pokračovalo. Jeho penalta byla první, kterou Sar chytil a tím rozhodl, že Manchester dosáhl na největší evropskou trofej již potřetí v historii klubu.

Tím skončil den, na který do smrti nezapomenu…

Podobné články

• Rok s doménou kapl.cz
• Škola, jenom škola…
• Vypracované maturitní otázky
• Novaspace – Next Generation Tour 2009
• Druhé zkouškové a informace o mé budoucnosti
• Jižní Čechy jsou konečně digitální

Tagy: České Budějovice, maturita, nejhorší pocit, radost, škola, SPŠ SE, ústní, úzkost