Když na fotbal, tak do kina

EURO 2008Přesně to jsem si řekl včera. Výber naší reprezentace nastoupil proti jednomu z největších kandidátů na vítězství v celém EURU – proti výběru Portugalska. V českobudějovickém multikině Cinestar je totiž k dispozici projekce utkání našeho týmu. Klasicky v sále. Asi sami víte, že projekční plocha v kině je výrazně větší než televizní obrazovka, počítačový monitor nebo i obrazovky pro veřejnou projekci (která však v Českých Budějovicích chybí). Po odřeknutí Kuby, který musel být v práci, jsem hledal nějakou společnost, sám do kina jsem jít nechtěl. Brzy po „vystavení“ této informace jako status na ICQ se ozval nyní již bývalý spolužák Milan. S ním jsem nakonec naše fotbalové tažení absolovoval.

Aby člověk mohl jít do sálu v multikině na fotbal, musel mít zároveň lístek na nějaký film promítaný stejný den. Proto jsme se s Milanem rozhodli, že zajdeme na nový český film Jana Hřebejka – U mě dobrý. České filmy posledních let nemám moc rád a ani tento film nebude vyjímkou. Film, který trvá 105 minut, by se dal vměstnat do 30 minut, které by byly zajímavé. Ta půl hodina by pak opravdu byla jako Dannyho parťáci po česku. To znamená, že musíme zapomenout na luxus Las Vegas, miliony (nebo snad miliardy?) dolarů a luxusní obleky. Místo toho uvidíme cikánské tržiště někde v Praze, desetitisíce československých korun a partu hospodských lidí. Film neurazí, ale ani nijak zvláště nepobaví.

Tomáš Rosický v nadživotní velikosti

Po filmu U mě dobrý jsme se přesunuli do sálu číslo 3. Tam již běžela TV Prima a tak jsme shlédli regionální zpravodajství. Jelikož Prima byla přijímána ze satelitu, tak jsme viděli, jak jsou na tom „pražáci špatně“. V sále jsme byli první a lidé se pomalu začali scházet. Při výkopu už byl sál zaplněn tak ze dvou třetin. Naštěstí tam kromě pár vyrušujících „zamilovaných děcek“ byli i skuteční fanouškové. Sledovat detaily hráčů v nadživotní velikosti byl opravdu požitek. Fotbal jsem si celkem užil. Akorát budu rád, až pan Bruckner uvolní místo na lavičce někomu, kdo naší hru (a sestavu) nějak změní. Ve včerejším zápase jsem chtěl vidět Fenina. Zrovna on je takový běhavý a aktivní typ, který by mohl na Portugalce platit. Jenže pan Bruckner asi mládí neuznává a má své vybrané jedince. Proto není divu, že naše reprezentace má čtvrtý nejvyšší věkový průměr na šampionátu.

Protože jsem si na sebe nevzal zrovna nejlepší oblečení (triko s logem Manchesteru pár lidí pobouřilo, zvláště když Ronaldo rozhodl o naší prohře), tak jsme kino opustili docela rychle a brzy po závěrečné hvizdu. Zamířili jsme již klasicky do Jack baru, kde jsme tu prohru (pro mě očekávanou) zapili. Pokud bych se měl vrátit ke včerejšímu zápasu, tak hra nebyla vůbec uspokojivá. Podle hry našeho týmu to vypadalo, že hráči měli za pokyn rychle přistupovat k hráčům soupeře a Ronalda zdvojovat. Zdvojování Ronalda však vypadalo jako edn otevřených dveří – když měl Ronaldo míč, vyrazili k němu minimálně tři naši hráči a ostatní hráči ho sledovali. Na krajích obrany pak volně pobíhali portugalští hráči a nikdo je nesledoval, natož aby je někdo obsadil. Naštěstí pro nás Ronaldo nerad půjčuje míče a tak si těchto prostorů nevšímal. Takto se prostě hrát nedá! A co se týče dalšího působení našeho týmu na šampionátu, tak se obávám, že takováto hra „na remízu“ se nám nemusí vyplatit a Turci budou hodně nepříjemní.

Mimochodem dnes ráno nefungovaly analogové kanály České televize (ČT1, ČT2). Že by to byla příprava na digitální vysílání? Nevíte někdo? Zkoušel jsem teď ladit na digitálu, ale nic nebylo nalezeno…

EDIT: Ještě jsme ke vstupence do kina dostali karamelové bonbóny. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby tam nebyl nápis SUGAR FREE (přeloženo to znamená bez cukru). Jak známo, tak karamel se dělá z cukru. Takže by mi docela zajímalo, co to je za bonbóny. Špatně rozhodně nechutnají 😀

7 komentářů u „Když na fotbal, tak do kina

  1. Scotty

    2 Evča: I Turecko budou dávat v kině. Neřekl bych dobrá podívaná (kazí to český tým), ale určitě je to zajímavé a něco „nového“. Tonda i Michal jsou spíš anti-sport obecně. Bohužel tak to bylo skoro v celé třídě. Na hokej, fotbal i další sporty jsem tak většinou chodil sám…

  2. Tonda

    To je fakt. Z pasivního sportu max. hokej, ale nejsem takovej nadšenec, abych chodil živě na zápasy – navíc né moc významný. Spíš se dívám na mistrovství v TV.
    Na fotbal se koukám vyloženě jako na úplnou hloupost, ten mě vůbec nebaví. Ani na mistrovství se nedívám. Max. se podívám na výsledek, když hrajeme my.

    Z aktivního mě vyloženě baví jenom lyžování (down-hill skiing, žádný cross-country aby bylo jasno 🙂 ). Pak už jedině občas nějaký to kolo či volejbal, asi jako každej. Ale to už se nedá říct, že bych se v tom nějak vyžíval. U toho plážáku se spíš bojim, když mám jít podávat. :))

  3. zimmi

    Do kina? Na fotbal? Nechat se zavřít do nějakého sálu a sedět v pohodlných polstrovaných sedačkách? Zapomenout na dřevěné židličky v hospodě či kočičí hlavy na náměstí? Nikdy! 🙂

  4. Scotty

    Ano, hospoda, náměstí a další místa mají své kouzlo. Ale ta možnost je tu téměř vždy! Sledovat fotbal v kině byla jedinečná příležitost a jsem rád, že jsem jí mohl využít. Navíc v Českých Budějovicích projekce na náměstí nebyla… Hospodu jsem navštívil potom, takže jsem zas o moc nepřišel. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *