Mítink světových rekordmanů

Včera se v pražské O2 aréně konala jedinečná sportovní událost. Halový Mítink světových rekordmanů, jak se akce oficiálně jmenovala, do Prahy přilákala velmi zvučná jména světové atletiky. A co více, přilákala do hlediště i mě. Byl to vůbec první atletický závod, který jsem měl možnost sledovat živě. Tedy pokud nepočítám školní olympiády na střední škole, kterých jsem se také párkrát zúčastnil. Vzhledem k tomu, že tento týden byl posledním týdnem mého zkouškového období a já neměl šanci se dostat na zkoušku, tak jsem se rozhodl si poslední týden trochu užít. V úterý jsem kouknul na SazkaTicket, jestli jsou ještě volné vstupenky, případně kam. Lístků bylo ještě hodně a tak jsem první výběr udělal podle ceny. Vstupenky se prodávaly za 390, 490 a 990 Kč. Vzhledem k tomu, že jsem chudý student a v atletice se nijak extra nevyznám, tak jsem zvolil kategorii nejlevnější, tedy lístek za 390Kč. To znamenalo, že si mohu volit ze sektorů pouze ve 4. patře a to jen na „užších“ stranách arény. Naštěstí na stránkách SazkaTicket bylo nakresleno i umístění jednotlivých sportovišť a tak jsem si mohl vybrat lístek podle toho, co mě nejvíce zajímalo. Při pohledu na pozvané sportovce jsem měl jasno – chci vidět pokus o světový rekord v sektoru tyčkařek. Vybral jsem si tedy sektor nejblíže tyčkařské žíněnce, přímo naproti rozběhové dráze. V tomto sektoru (409) jsem dokonce dostal sedadlo 1 hned v první řadě. Perfektní místo, říkal jsem si při placení, neboť tento sektor byl doporučen i v novinách.

Ve čtvrtek jsem ještě váhal, na kolikátou hodinu do arény vyrazím. Start předprogramu byl uveden už v 16:30, nicméně na vstupence byl napsán začátek až v 17:30. A protože předprogram měl být především představením českých atletů, tak jsem si říkal, že by bylo blbé, kdyby zrovna oni závodili hodinu bez diváků. Na poslední chvíli jsem si na papír přepisoval časový harmonogram a jména těch, kteří vyhlásili útok na světový rekord. To mi zabralo více času, než jsem si myslel a tak jsem už ani nehledal samotné hodnoty světových rekordů a spoléhal jsem na to, že je komentátor v aréně řekne. Vyrazil jsem vcelku pozdě, a jak jsem později zjistil, tak jsem byl z koleje (Dejvice) v O2 aréně za nějakých 30 minut. Inu, to je hodně pěkný čas a já tak stihl nejen vyhledat své místo, ale i samotné zahájení předprogramu. Hned se mi splnil první sen – vidět naživo Romana Šebrleho. Ten celý atletický večer zahájil skokem o tyči. A od té doby začaly padat rekordy. V podstatě každý úspěšný pokus v tu chvíli znamenal dva rekordy. Nejen rekord haly, protože to byl první atletický mítink v O2 aréně, ale zároveň i rekord mítinku, protože i ten se konal poprvé.

Ve chvílích, kdy se v aréně nic moc nedělo, jsem si prošel arénu. Sice v ní jsem několikrát do roka, ale nikdy jsem nebyl ve čtvrtém patře, tedy nad prstencem. A myslím, že se bez toho zase obejdu. :) Dole je přeci jenom lépe. I proto jsem se tam vydal na obhlídku a narazil jsem na prodej oficiálních programů. A věřte nebo ne, ale stál pouze 30Kč!!! Samozřejmě jsem ho tam nemohl nechat a tak jsem spokojeně s 55 stránkovým (!) programem s Jelenou Isinbayevovou na obalu odcházel zpět na své místo. Ještě bych vám měl popsat, jak jsem pak byl z místa zklamán. Údajně nejlepší sektor pro sledování skoku o tyči bylo velmi špatné místo pro sledování všeho. I skoku o tyči. Ze sektoru nebyla vidět ani celá žíněnka, na kterou atleti po skoku dopadají. Stojany, na kterých leží laťka, jsem měl za několika dvojitými tvrzenými skly. A protože jedno z těch skel sloužilo jako stříška nad VIP restaurací, nad kterou jsem seděl, tak měla i potřebné kovové držáky, které výhled ještě zhoršovaly. To by byl jen sektor skoku o tyči, ale co další sektory – závody na krátké dráze jsou sice atraktivní, ale když nevidíte ani na závodníky na startu, tak je něco špatně. Ano, tvrdím, že největší aréna ve střední Evropě je pro halovou atletiku malá. Běžecký ovál je totiž i pod tribunou. Ano, z tribun s cenou vstupného 490 a 990Kč je sice vidět vše, ale běžný sportovní fanoušek se spokojí i s lístky nejlevnějšími. Pro příště jsem poučen.

Po představení českých atletů přišla večerní sedmá hodina a s ní i oficiální zahájení mítinku. Na něm se představil ambasador mítinku Sergej Bubka, ředitel mítinku Jan Železný a politik Vlček. Právě on (mimochodem za pískotu, který se mu vůbec nelíbil) oficiálně zahájil mítink. Nevím, proč jsou do sportu taháni politici. Po zahájení se na ploše objevili čeští držitelé světových rekordů. Tedy Helena Finbingerová (vrh koulí), Jarmila Kratochvílová (běh na 800m), Barbora Špotáková (hod oštěpem), Jan Železný (hod oštěpem) a v neposlední řadě i Roman Šebrle (desetiboj). K nim pak přišly i samotné hvězdy mítinku. Už si přesně nepamatuji, které to byly a tak vyjmenuji všechny hvězdy mítinku. Dawn Harper (60/100m překážek), Wilfred Bungei (800m), David Payne (60/110m překážek), Abubaker Kaki (800m), Kim Collins (60m, 100m, 200m), Meseret Defar (5000m) a největší hvězda – Yelena Isinbayeva (chcete-li, tak Jelena Isinbajevová; skok o tyči). Dále také byla ohlášena Blanka Vlašičová, na kterou jsem byl také velmi zvědavý, ale ta se pouze omluvila pro zdravotní problémy.

Ihned po tomto úvodu začínala soutěž ve skoku o tyči. Všichni byli zvědaví na výkon Isinbajevové, ale ta se na rozdíl od ostatních nešla připravovat, nicméně zmizela do útrob stadionu. Tyčkařky tak skákaly a sváděly souboj s výškami přes 4 metry. Když pak i poslední výškařka vyčerpala všechny své pokusy na výšce (myslím) 4,60 metru, tak už byla Jelena na ploše a připravovala se k prvnímu skoku. Ano, zatímco nejlepší závodkyně vedla s výškou 4,55m, tak si Jelena Isinbajevová, která byla zatím bez jediného pokusu, nechala dát laťku do výšky 4,75m, tedy o 20cm výše, než byla doposud výška nejlepšího pokusu. Rozběhla se na svůj první pokus a … schodila! :) Nicméně na druhý pokus výšku překonala, čímž si zajistila jasné vítězství a nechala si laťku posunout do výšky 4,90m. Mimochodem to je výška, kterou si 6.března 2005 připsala halový rekord v Madridu. Výšku překonala myslím na druhý pokus a nechala si naposledy zvýšit laťku – ano, na 5,01 metru, tedy pokus o světový rekord. Současný halový rekord má hodnotu 5,00m a v den mítinku byl starý 11 dní. A neskočil ho nikdo jiný, než Jelena Isinbajevová, držitelka 26 rekordů. Tuto výšku bohužel nepokořila a byla hodně dojatá. Ihned běžela pro útěchu ke svému trenérovi Vitaljli Petrovovi, který byl trenérem legendy skoku o tyči – Sergeje Bubky. Právě Bubka leží Jeleně v žaludku, protože ten překonal 35 rekordů. Jelena dokonce prohlásila, že skončí ve chvíli, kdy bude mít o jeden rekord více. Kolem nešťastné Jeleny se sesypali novináři a začali jí fotit. A ještě jedna zajímavost – hvězdám jako Jelena se musí platit jen za to, že se na mítinku představí. V novinách bylo napsáno, že Isinbajevová stála něco mezi 30 000 a 50 000 amerických dolarů. A to je jen za účast…

Nicméně zajímavé to bylo i na dalších disciplínách. Například ve skoku do dálky vyhrál Roman Novotný skokem 805cm. Ve skoku vysokém zase do poslední chvíle bojovala češka Iva Straková o prvenství. O to přišla až ve čtvrtém pokusu. Běhy na krátké dráze byly velmi zajímavé. A to jsem předtím nevěděl, že překážky pro mužské závody jsou na jiném místě, než pro ženy. No věděli jste to? To v televizi neuvidíte. Samotný vrchol však přišel až v posledním závodě. V běhu na 2 míle žen. V tom Meseret Defar zaběhla dokonce světový rekord! A já byl u toho… :) Opravdu je atmosféra mnohem lepší v aréně, než doma u televize.

Mítink tak skončil světovým rekordem, několika nejlepšími výkony sezóny, osobními maximy sportovců a rekordy haly a mítinku v každé disciplíně. :) A i když jsem byl v aréně nějakých 6 hodin, tak jsem se nenudil. Opravdu se těším na další ročník. A jinak, pro neinformované, toto byl poslední závod před ME, které se koná zhruba za týden v italském Turíně. Zajímavé je, že do O2 arény přišlo více než 8500 diváků, zatímco v Turíně je kapacita kolem 6000. Kapacita O2 arény pro atletické závody je však 12000. Zároveň je tento mítink velkým příslibem do budoucna – je totiž velká pravděpodobnost, že se u nás jednou uskuteční halové mistrovství světa nebo alespoň Evropy.

Podobné články

• KEG FUN – Americké pivní soutěže dorazily do ČR
• Byl jsem v SaSaZu, mezi smetánkou, jako VIP
• Potkal jsem Google Street View tříkolku
• 2. semestr na vysoké škole (ČVUT FEL – EaI)
• Pražský Majáles a MayDej 2009
• První zkouškové

Tagy: Abubaker Kaki, atletika, Barbora Špotáková, Blanka Vlašičová, David Payne, Dawn Harper, Helena Finbingerová, Iva Straková, Jan Železný, Jarmila Kratochvílová, Jelena Isinbajevová, Kim Collins, Meseret Defar, Mítink světových rekordmanů, O2 aréna, Praha, Roman Novotný, Roman Šebrle, Sergej Bubka, světový rekord, Wilfred Bungei, Yelena Isinbayeva