Jak jsem si splnil sen – vidět Manchester United

Sny se mají plnit. A mým velkým snem bylo vidět naživo hrát Manchester United. Sice by to bylo nejlepší na domácím stadionu Old Trafford (mimojiné jediný pětihvězdičkový stadion UEFA v Anglii!), ale když byla možnost splnit si sen v překrásné mnichovské Allianz Areně, neváhal jsem dlouho. Student Agency na svém webu Cesty za sportem uspořádalo zájezd do Mnichova na AUDI Cup a po chvíli neúspěšného hledání společníka jsem se rozhodl, že pojedu sám. Je mi jasné, že vám turnaj AUDI Cup nic neříká a není se čemu divit. Automobilka Audi totiž letos slaví 100 let a tento turnaj patřil k oslavám. Když říkám turnaj, tak to znamená, že hraje více týmu. Konkrétně se jedná o tými Bayern Mnichov, Manchester United, AC Milán a Boca Juniors. Čili samé velkokluby. Já se vypravil na semifinále, které bylo levnější a myslím, že nabídlo zajímavější zápasy než finále, které se hraje dnes večer (zápasy byly ManUtd – Boca Juniors a Bayern – AC Milán).

Velmi důležitým rozhodnutím bylo zvolit si místo odjezdu. Mohl jsem totiž jet z Brna, Prahy a nebo z Plzně. O Brně jsem vůbec nepřemýšlel, protože je moc z ruky a zdražovalo zájezd. Odjezd z Plzně i Prahy stál stejně. Doprava do obou destinací z Českých Budějovic měla stejné problémy. České Dráhy a výluky. Na obou trasách byly. V obou městech bych měl podle jízdního řádu hodinu času na to, abych se přepravil z vlakového nádraží k zastávce autobusu. V Praze to bylo na Zličín a v Plzni na CAN (Centrální Autobusové Nádraží). To nakonec rozhodlo, neboť autobusové nádraží na Zličíně je hodně daleko a metro tam jede poměrně dlouho. Navíc v podzemí není signál, takže by se mohlo stát, že by mi autobus ujel. Proto jsem zvolil Plzeň a nakonec to byla poměrně dobrá volba. Jel jsem prvním ranním vlakem a výluka mezi Ražicema a Strakonicema stála „jen“ 20 minut zpoždění. Vzhledem k tomu, že jsem tedy měl v Plzni nějakých 40 minut na cestu, jsem se rozhodl, že vyzkouším jejich MHD. Podle předem zjištěných informací jsem v trafice hned na nádraží koupil lístek. Vůbec jsem nevěděl, jaký lístek je potřeba, ale jak jsem zjistil, je to velmi jednoduché. Paní v trafice jsem řekl, že pojedu 8 minut a aby mi dala vhodný lístek. Jenže to bylo zbytečné, protože v Plzni mají prostě lístek dobou neomezen. Prostě jen není přestupní. Platí po celou dobu přepravy v jednom vozidle a stojí 12 Kč.

Když jsem se dostal k CAN, tak jsem vyhledal zastávku trolejbusu v ulici Husova, kde mě měl autobus Student Agency vyzvednout. Byl jsem tam asi v 8:35 a autobus měl odjíždět v 9:00, takže jsem se raději podíval po okolí, zda někde poblíž není jiná zastávka. Naštěstí nebyla a když po chvíli dorazily další tři osoby, bylo jasné, že čekám správně. Jenže autobus nedorazil ani do 9:20 a tak jsem byl značně nervózní. Žádný kontakt do autobusu jsem totiž neměl. (původně jsem se ho snažil získat, ale slečna z rezervací mi řekla, že kdybych nebyl u autobusu včas, tak se mi ozve steward, který na mě číslo mít bude) Autobus nakonec opravdu dorazil a to v 9:25. Jak nám bylo vysvětleno, tak údajně někdo v autobuse dostal záchvat a tak na dálnici museli čekat na sanitku. Nic nebránilo vydat se na cestu. Vlastně bránilo. Chyběly dvě osoby, které měly z Plzně taktéž odjíždět. Nakonec se však dohodlo, že nás dojedou po cestě a nabrali jsme je na odpočívadle před hranicema (mělo to být na údajně na Kateřině, ale nevím, raději než na cestu jsem koukal na film Góóól!). Během cesty jsme taktéž dostali vstupenky. Měli jsme zaplacenou druhou kategorii a cena samotného lístku byla 50€. A také nebyl žádný malý, do peněženky by se mi nevešel.

Další zastávkou na trase už byl Mnichov, konkrétně Allianz Aréna. Nejprve byl problém zaparkovat, protože se nedačilo najít parkoviště. Nakonec se zjistilo, že parkoviště se otevře až za hodinu a tak jsme byli vypuštěni a měli volný program. Allianz aréna je velmi zajímavým stadionem.  Vypadá velmi zvláštně protože jeho povrch tvoří „polštáře“ z fólie ETFE, ale zároveň má kapacitu 69 901 osob a pod stadionem a v jeho okolí se nachází největší evropské parkoviště. Jinak se v minulosti jednalo o hlavní stadion pro světový šampionát ve fotbale v roce 2006. I díky tomu má i tento stadion pět hvězdiček v hodnocení UEFA. Do prvního zápasu jsem měl asi šest hodin čas a tak jsem se musel nějak zabavit.

Den před odjezdem jsem studoval mapu Mnichova a přemýšlel, kam bych se mohl vypravit. Zaujalo mě muzeum BMW, nedaleká vyhlídková věž a v těsném sousedství Olympijský stadion a další sportoviště. Když jsem pak ale zjistil, jak daleko je to od Allianz Arény, tak jsem od tohoto plánu upustil (nenapadlo mě, že v Mnichově také mají metro) a tak jsem si vymyslel, že si zaplatím prohlídku stadionu (což mi bylo doporučeno i na Twitteru). Tak nějak jsem s tím počítal, ale v autobuse jsme dostali od stewarda tip navštívit metrem Marienplatz. Vzhledem k tomu, že se většina lidí ze zájezdu odebrala k metru, šel jsem s nima. U automatů na lístky jsme strávili poměrně dost času, protože prostě v Německu (a ani v Rakousku) anglicky všechno překládat nebudou. Když už jsem přišel na to, že bude nejjednodušší koupit celodenní lístek (vycházel na 5€, což je asi o 0,40€ dražší než dva samostatné lístky), tak jsem si ho šel koupit v automatu. Jenže jsem zjistil, že automat bere nejvyšší bankovku 10€ a moje nejnižší byla 50€. No co, bylo potřeba si někde rozměnit. Když se podíváte na satelitní fotku okolí arény, tak uvidíte, že od metra k aréně je to zhruba 500 metrů po cestě. Já jsem nikam nechvátal, užíval jsem si pohled na překrásný stadion a samozřejmě jsem si to dokumentoval. Narazil jsem na fan shop Bayernu Mnichov a tak jsem se rozhodl, že peníze rozměním tam a zakoupil si suvenýr – šálu za 15€. Nebyla to však šála Bayernu, ale šála AUDI Cupu s logy všech zúčastněných týmů. Když jsem zkontroloval čas, tak jsem si řekl, že nemá cenu jezdit do města. Sice bylo více než 4 hodiny času, ale bál jsem se, že bych se nemusel do metra vejít, když s ním bude cestovat třeba 50 000 lidí. Proto jsem se rozhodl, že pokořím kopec nad arénou, na kterém byla větrná elektrárna. A dobře jsem udělal, byla to pěkná procházka a nádherný výlet. Stál jsem nad arénou a tak jsem měl krásnou polohu pro focení snímků, které moc lidí nemá. Škoda, že nebyla tma a stadion nebyl osvícen.

Jelikož bylo krásně, tak jsem nikam nechvátal a raději si užíval výhled. Při sestupu zpět jsem odbočil z cesty a dorazil k blízké čističce (a byla fakt obří!), odkud byl opět nádherný výhled. Tentokrát zhruba ve výšce nápisu na stadionu. Zkusil jsem udělat pár fotek s časovačem, ale z pěti se povedla snad jen jedna. Naštěstí kolem procházeli nějací Japonci a tak jsem je požádat o vyfocení a tak mám další fotku sebe se stadionem za mnou. Poté jsem již nabral směr zpět ke stadionu, odkud už se delší dobu linula hudba. Jak se později ukázalo, tak to bylo asi jen zkoušení slavnostního zahájení turnaje. Brány stadionu byly stále zavřeny a horko začínalo být silně nepříjemné. Před arénou však byl jen fanshop Bayernu a jeden bar. Vypravil jsem se tedy k baru a dal si jejich místní pivo Paulaner za 4€. Moc studené sice nebylo, ale přišlo vhod. Po vypití jsem putoval po okolí a pozoroval fanoušky. Překvapivě dorazilo hodně fanoušků argentinského klubu Boca Juniors. Fanoušci Manchesteru United zase v červených dresech zanikali mezi fanoušky domácího Bayernu. Nejméně fanoušků mělo v hledišti i mimo něj celkem překvapivě milánské AC.

Po svačině se konečně otevřely brány stadionu a tak jsem nelenil a vyrazil na průzkum. Nejprve však bylo nutné projít přes sekuriťáky a turniket. Raději jsem se informoval předem jako mailem, tak poté i osobně stewarda, zda je možné si vzít sebou na stadion občerstvení. Údajně to neměl být problém. Jenže nakonec to problém byl. Tak důkladnou prohlídku a prošacování jsem ještě nezažil. Naštěstí mě to stálo jen pití. Za branou už byly slečny a rozdávaly kartony, které byly určeny ke složení do tvaru vějíře. Poté se s tím klepalo o dlaň místo tleskání a vydávalo to silnější zvuk. Zajímavý nápad a ne moc drahý – to by se mohlo dostat do českých stadionů a arén. K tomu slečny přidávaly i odznáček AUDI Cup, takže jsem o další suvenýr bohatší. Zvenku už jsem si stadion prohlédl dosti za branou a tak jsem rovnou vyrazil do útrob a chtěl vidět hrací plochu a tribuny. Dosud jsem byl na největším stadionu na pražské Letné, takže jsem pomalu přišel o dech. Stadion je prostě impozantní, tribuny jsou na třech patrech.

Pomalu jsem si stadion obešel, prozkoumal nejen vybavení a místa pro kamery a komentátory, ale i ceníky občerstvení a vydal se do třetího patra, kam jsem měl zakoupenou vstupenku. Po cestě jsem však narazil na Markenwelt, což je něco jako obchodní středisko ukryté v útrobách stadionu. Také je tam vitrína s vlaječkami a památnými předměty ze zápasů v evropských pohárech. Dokonce jsem nalezl tři vlaječky s týmy z Československa (z týmů z ČR to byla Bohemka a Baník). Pro mě nejzajímavější však byly památné předměty k finále Ligy Mistrů v sezoně 1998/1999 v Barceloně, kde Bayern podlehl v nastavení Manchesteru United. Mezi obchody naleznete megastore jak Bayernu, tak i týmu 1860 München, pro kterého je Allianz Aréna také domovským stadionem. Mezi nimi je i obchod samotného stadionu, kde si mimojiné můžete zakoupit i semena trávníku a vypěstovat si ho doma.

Jelikož jsme poté již slyšel hymnu Manchesteru, tak jsem vyběhl nahoru na své místo zjistit, co se děje. Manchster však jen vyšel na  plochu se rozcvičit. Mnohem překvapivější bylo, že z týmu Boca Juniors se rozvičovali pouze brankáři. Po rozvičce přišlo samotné, téměř 15 minutové, slavnostní zahájení turnaje. Sice nebylo tak bohaté, jako při olympiádě, ale i tak bylo moc pěkné. Celé jsem si ho natočil, ale vzhledem k velikosti a délce ho není možné dát na YouTube, takže ho možná někdy dám na Facebook pro své přátele. Ihned po skončení zahájení se na hřišti objevili hráči Manchesteru a Bocy (sakra jak to správně skloňovat?) a jejich zápas započal. Už od počátku se hrál krásný technický fotbal, který v Čechách rozhodně neuvidíte. Sice se hrálo celkem opatrně a po většinu času kolem středu hřiště, hráči se s míčem mazlili tak, jak to vídáme v Lize Mistrů. Ve 22. minutě zahrál hráč Bocy při skluzu míč rukou a tak měl Manchester United přímý volný kop těsně u vápna. Dříve takové kopy byly parketou Cristiana Ronalda, nicméně ten již hraje za Real Madrid a tak je potřeba ho nahradit. K míči se postavil mladý Anderson a krásnou ranou ke vzdálenější spojnici skóroval. To byl dokonce první gól Andersona za Manchester! Aby toho nebylo málo, tak jsem se už po dalších 20-ti minutách radoval znova. A opět se jednalo o první gól za Machester, tentokrát však nové posily. Valencia dostal přihrávku před velkým vápnem, obešel dva soupeře a poté prostřelil brankáře. Po přestávce sice Manchester dostal góla, ale výhra 2:1 mu zajistila postup do dnešního finále. Bohužel se v sestavě (i přes značná střídání) neobjevil Micheal Owen, Nemanja Vidic ani Edwin van der Sar… Kromě těchto jmenovaných se na hřišti objevili všechny hvězdy týmu. Během zápasu také bylo oznámeno, že si cestu do Allianz Arény našlo rovných 61 000 fanoušků. A to je slušná návštěva! Na atmosféře to však znát nebylo, fanoušci Bayernu prostě nefandili, velká část z nich utkání ani nesledovala.

Mezi zápasy jsem si chtěl udělat pauzu na občerstvení, ale narazil jsem na problém. Nikde mi jídlo ani pití neprodají, protože chci platit hotově. Místo hotovosti se musí používat nějaké aréna karty, kde si přednabijete peníze a poté s ní platíte. Zajímavé řešení, které jistě urychlí odbavení lidí, neboť nebudou muset uklízet vrácené peníze. Naštěstí jsem narazil na automat na PET lahve, který bral normální mince. Došel jsem si teda do Arena Shopu rozměnit a koupil si pití tam.

Druhý zápas začal poměrně brzy po prvním a hned se na fotbal lépe dívalo. Stadion se více zaplnil a nebyla atmosféra „jako v divadle“. Přeci jenom když na sebe dvě strany stadionu (odhadem tak 30 000 lidí) střídavě řvou BAYERN!, tak vám naskočí husí kůže. V dresu AC Milán kromě známých hráčů typu Ronaldinho, Zambrota a další objevil i český hráč Marek Jankulovski. Nicméně ani on, stejně jako celý tým AC, toho moc nepředvedl a na hřišti se spíše hledal. Asi i proto byl v poločase vystřídán. Když nechtělo hrát AC, tak hrál domácí Bayern a hráči AC se často nestačili ani otáčet. Po jednostraném zápase tak jasně postoupil Bayern Mnichov, který porazil AC Milán 4:1. Na následujícím videu si všimněte, kolik vteřin dělilo 3. a 4. gól Bayernu. Komentátor na stadionu nestihl ani říci střelce branky a Storati vyndaval míč ze sítě počtvrté…

Po zápase jsem se rychle sebral a chvátal k autobusu, aby se mohlo vyrazit k domovu. Po cestě jsem se samozřejmě zdržel, neboť Allianz Aréna je v noci nádherně nasvícená. Vždy svítí podle barvy týmu, který zrovna hraje. Pokud hraje Bayern, svítí červeně; když zase hraje 1860, tak svítí modře a při neutrálních událostech (či při reprezentačním zápase) svítí bíle. A je to opravdu nádherné!

Do Plzně jsme dorazili velmi brzo, někdy kolem půl třetí v noci. Jak asi víte, tak Plzeň zrovna v lásce nemám (více zde) a jelikož mi jel vlak domů až v šest hodin, musel jsem něco dělat. Kdybych si někde sednul, tak bych usnul a to jsem rozhodně nechtěl. Doprovodil jsem tedy jednoho výletníka domů (resp. on mě dovedl na náměstí, vedle kterého bydlel) a poté jsem se potuloval po Plzni. Čas vůbec neutíkal, na internetu nikdo nebyl a vše bylo zavřeno. V Plzni snad večer není život. Nicméně tam alespoň není tak nebezpečno jako ve večerní Praze (myšleno v centru) a tak procházet se nebyl problém. Po páté hodině jsem se vydal na nádraží, koupil deník Sport, snídani a šel čekat na vlak. Říkal jsem si, že doma budu poté v cuku letu, jenže ten mizernej trolejbus mi nejel a tak jsem ještě čekal hodinu a půl v Budějkách. Nakonec jsem domů dorazil naprosto vyčerpanej, ale šťastnej. Splnil jsem si totiž sen. Viděl jsem naživo Manchester United! A těším se, že zase někdy s Cestami za sportem vyrazím, nabídky mají zajímavé…

Podobné články

• Děkuji vám všem
• V Plzni (nejen) na hokeji

Tagy: AC Milán, Allianz Aréna, AUDI Cup, Bayern Mnichov, Boca Juniors, Cesty za sportem, Manchester United, ManUtd, Mnichov, Plzeň, Student Agency