1. semestr na vysoké škole (ČVUT FEL – EaI)

Poprvé na vysoké škole, odkázán především sám na sebe. Zkušenosti člověk získává na každém kroku. Vysoká škola, kde člověk nic neznamená, nikoho nezajímá. Je pouze číslo ve statistikách. Číslo, za které vysoká škola dostane peníze. Jedno číslo se snadno ztratí. I tak bych mohl popsat první semestr na vysoké škole. Nicméně v tomto článku se budu podrobněji věnovat všem předmětům. Už na začátku upozorňuji, že osoby, které na ČVUT nestudují nebo nestudovaly, může tento článek nudit a pravděpodobně ho nedočtou. Nicméně to může platit i o studentech ČVUT, že… :) Jen předesílám, že zde se budu věnovat jen průběhu semestru, zatímco zkouškové shrnu brzy v samostatném článku. Tak jdeme probrat hezky všechny předměty.

X03TV1 – Tělesná výchova

(cvičící: Rosenfelder Jan)

U tělesné výchovy má student na výběr z velkého množství sportů. Na rozdíl například od Plzně nemusí dělat žádné testy a může si pohodlně přes internet navolit sport, který ho zajímá. U tělocviku jsem se ani moc rozmýšlet nemusel, fotbal byl pro mě jasnou volbou. Možná jsem chviličku uvažoval o turistice, kterou jsem bral jako flákárnu, protože tam je tělocvik jednou za dva týdny (avšak poté s dvounásobnou délkou) a chodí se na procházky v okolí Prahy. To by určitě mohlo být zajímavé a nevylučuji, že si tento tělocvik nezapíšu v dalších semestrech (tedy pokud se do nich dostanu, samozřejmě). Jak už jsem nastínil, zvolil jsem fotbal. A fotbal, jak známo, se hraje venku. Na výběr bylo ze dvou lokalit – TJ Slavoj Podolí a Meteor. Škoda, že se nehraje na Julisce. Juliska by určitě byla dobrou volbou, neboť to mám od koleje, co by kamenem dohodil. Zvolil jsem si umělou trávu na Podolí. Jak jsem zjistil při prvním tělocviku, tak se areál nachází hned vedle sídla České televize, takže jsem občas potkal někoho známějšího. Jednou jsem se například na chodníku minul s Vichnarem (sportovní fanoušek jistě zná). Co se týče samotného těláku, tak to probíhalo tak, že jsme přišli do kabiny, zanadávali na velmi chladné počasí, převlékli se a šli jsme na hřiště. Hřiště je na menším kopci, díky čemuž tam pěkně fouká. Zvláště při teplotách pod nulou to bylo nepříjemné. Tělocvik to byl velmi pohodový, protože po krátké rozcvičce (2 kolečka, protáhnutí, sprinty) se hrál pouze fotbal. Ze začátku se hrálo na celé hřiště, neboť nás chodilo asi 25, později naše řady prořídly a tak jsme hráli pouze malou kopanou, tedy na půlku. Tělesnou výchovu (fotbal) s panem Rosenfelderem mohu jedině doporučit.

X12TDO – Technická dokumentace

(přednášející: Novák, cvičící: Nová a Vondřich)

Předmět, který byl pro všechny průmyslováky (což byla celá moje paralelka) pouze opakováním střední školy. Jedinou novou věcí pro mě byla práce s Autodesk AutoCADem, kterou u nás na střední dělali pouze strojaři. Co se týče přednášek, tak ty jsme měli na Karlově náměstí po úmorné tříhodinové přednášce z matematiky. Přednášející pan Novák se ukázal jako velmi zajímavý člověk a nebudu lhát, když řeknu, že mě jeho příběhy zajímaly. Je totiž členem jisté komise schvalující normy a standardy a tak občas vyprávěl příběhy o tom, jak se „staří páprdové dohadují“ (to jsou jeho doslovná slova). Jinak přednášky o technické dokumentaci pro mě nebyly nijak extra přínosné, většinu věcí jsem znal ze střední. Nicméně je dobré, že jsou prezentace na internetu a tak se lze kdykoliv doma na obsah přednášky podívat a případně si ji znovu prostudovat. Zároveň mohou sloužit jako učební materiál pro test. Pan Novák byl dokonce tak hodný, že nám testy na přednášce ukázal. A jelikož bylo zakázáno fotit (celkem logicky), tak jsem musel využít své umění psaní „všemi osmi“ a přepsat si všechna textová zadání do notebooku (další dobrý důvod, proč notebook na přednášky nosit). Další pozitivní věcí těchto přednášek bylo, že se netáhnou přes celý semestr, ale skončí někdy po polovině semestru. Tím se dostáváme k samotným cvičením. Na „semináře“ jsem měl asistentku Novou, na AutoCAD jsem měl docenta Vondřicha. Semináře v podstatě bylo ze začátku technické kreslení a později práce na počítači (předměty na střední škole). Nejprve se dělaly jednoduché nákresy kostiček, poté složitějších součástek a nakonec se rýsovalo schéma elektrického obvodu. A jelikož jsme technici, tak musíme umět udělat rovnou čáru bez pravítka a proto se veškeré výkresy dělaly od ruky. Také to podle toho vypadalo, ale naštěstí asistentka Nová je velmi mírná a bodově člověku přeje. Jediné co mi vždy vytkla, bylo mé technické písmo, ale s tím jsem měl problém už na střední, takže nic nového. V další části jejích seminářů se pracovalo s kancelářským balíkem Microsoft Office, konkrétně verzí 2003. Nejprve jsme museli vytvořit referát na námi zvolené téma a poté k tomu zpracovat a odpřednášet prezentaci před třídou. Alespoň v této části jsem se něco naučil – používat v MS Wordu styly. Nicméně nevím, jak moc to bude užitečné do budoucna, protože styly jsou v poslední verzi (2007) poměrně dosti předělané a nejde nastavit úplně vše, co šlo v předchozí verzi. Při bodování tohoto dokumentu byla asistentka Nová poměrně přísná a tak jsem dostal jen 7,5 bodů z 10. Nicméně ztracené body jsem nabral při následné prezentaci, kde jsem měl opravdu výbornou přednášku na polohovací zařízení – plný počet bodů, tedy 10 z 10. Co se týče AutoCADu u pana Vondřicha, tak tam si nemohu na nic stěžovat. Snad jen na nedostatečné technické vybavení (občas to prostě padlo, server nezvládal přihlašování apod.) a zastaralou verzi – pokud si dobře vzpomínám, tak se jednalo o AutoCAD 2002. Nicméně pan Vondřich dokázal AutoCAD velmi dobře vysvětlit a i já, tady člověk, který s ním dříve nedělal, to dokázal dobře pochopit. Díky tomu jsem neměl problém ani s doplňováním slepého výkresu, ani s testem a už vůbec ne s překreslením součástky ze semináře. Jednalo se o předmět zakončený klasifikovaným zápočtem a zde jsem získal svou první známku, ehm, tedy písmenko. Konkrétně písmeno B.

X12UEM – Úvod do elektrických materiálů

(přednášející: Lipták, cvičící: Mlích)

Podle mě se jedná o naprosto zbytečný předmět, který studentům jen komplikuje život. I když během semestru ne tolik, jako během zkouškového. Nicméně o co jde. Předmět je podle mého názoru kombinací chemie, fyziky, základů elektrotechniky a elektrotechnologie (tím myslím své středoškolské předměty). Podle názvu jsem si myslel, že se bude jednat pouze o elektrotechnologii, tedy o nauku o materiálech používaných na vodiče, kontakty, izolace a podobně. Nicméně se ukázalo, že to tak růžové nebude. Už na první přednášce se začalo hybridizací (jasná chemie, ať si pan Lipták říká, co chce) a během prvních třech přednášek se to nezměnilo. Chemie, kam se člověk podívá. I to byl důvod, proč jsem další přednášky nedával pozor – nic jsem nechápal a nemělo pro mě smysl si opisovat tisíce vzorců. Přednášející pan Lipták má zvláštní způsob výkladu. Sice občas prohodí vtípek (nejznámější koluje na internetu – Co vznikne, když teď přidáme jeden vodík? No ano, igelitový sáček.), ale jinak neustále říká, co mu u zkoušky nesmíte říci. Ale ještě raději má vzorce. Vždy ukáže spousty vzorečků a u každého jen řekne, že je zbytečné se ho učit nazpaměť, že si ho stačí odvodit z vzorce, který ukazoval 3 přednášky předtím. Ano, student má v hlavě hned bordel a žádný vzorec si nepamatuje. Naštěstí jsem měl na cvičení pana Mlícha. Nevím, jestli bych bez něj vůbec mohl udělat zkoušku. Pan Mlích je Slovák, který pravděpodobně na ČVUTu skončil tímto semestrem. Dokonce na prvním cvičení říkal, že má od vedení přikázáno mluvit se studenty česky, protože slovensky nerozumí (tuto iniciativou pouze kvituji). Takže když se pokoušel mluvit česky, tak byla sranda, protože jsme se při hodinách hádali, jak se některá slova správně řeknou. Na cvičeních se nejprve dělala laboratorní cvičení. Později se začali dělat testy. Ačkoliv nikdo nerozuměl v zadání ani jedné celé větě, tak se to dalo díky internetu vyřešit. Jednalo se totiž o příklady, které se vyskytují u zkoušek a tak při zadání části zadání do Googlu najdete i správné vzorce. Nicméně pan Mlích nám vždy řekl jen správné výsledky a my jsme se bodově hodnotili sami. Body ze cvičení byly velmi důležité, protože se u zkoušky připočítávaly k výsledku písemné části.

X01ALG – Úvod do algebry

(přednášející: Horčík, cvičící: Švec)

Předmět má snad jediný úkol. Prosít co největší počet lidí. Už během semestru mělo hodně lidí problém napsat jediný zápočtový test, nicméně to bylo nic proti zkoušce. Ale o tom až v dalším článku. Přednášky jsem měl opět na Karlově náměstí. Pan Horčík má přednášky zpracované velmi zajímavě a hlavně u nich hodně vysvětluje na tabuli, případně používá svůj notebook. V tom si vždy něco naprogramuje a pak na tom prezentuje vykládanou látku. Nicméně nevím, jestli bych si u něj znovu zapsal přednášky, kdybych musel. Na cvičení jsem měl pana Švece. Rozhodně to není špatný cvičící. Člověka sice volá k tabuli, ale aspoň si tak student vyzkouší teorii před třídou a má možnost opravy nebo rady od kantora. Nicméně látka je tak složitá a pro studenty nepochopitelná, že k tabuli nikdo dobrovolně nejde a tak si cvičící musí k tabuli volat. Tam to vypadá tak, že student dostane zadání a pak kouká jen na cvičícího, aby mu poradil nebo ho alespoň nějak navedl k postupu řešení. Nicméně ani student u tabule, ani v lavici pořádně neví, co a jak počítal. Člověk u tabule vždy něco vyřeší podle rady cvičícího, ale pak čeká, jestli už je to finální výsledek nebo ne. Ačkoliv se předmět jmenuje úvod do algebry, tak (díky bohu) nemá žádné pokračování.

X36ALG – Algoritmizace

(přednášející: Balík, cvičící: Jaroš)

Už u zápisu jsme se rozhodovali, zda chceme tento předmět studovat jako pokročilí nebo začátečníci. Zvolil jsem si pokročilou úroveň, ale jak se později ukázalo, tak takových hrdinů bylo asi kolem 30 a proto jsme měli výuku v podstatě stejnou jako ostatní studijní skupiny. Tento předmět by měl studenty naučit algoritmizovat, rozdělit si problém na dílčí podproblémy a ty řešit. Přednášky pana Balíka hodnotím více než kladně a je tím i znám. Je to velmi vtipný přednášející a jeho přednášky prostě baví. I proto bylo na těchto přednáškách nejvíce lidí. Několik videí z jeho přednášek najdete dokonce i na YouTube – například jeho demonstraci řazení pomocí Bubble Sortu, kdy si na přednášce pozval studenta a pak ho nechal řadit papírové sněhuláky. Na cvičení jsem měl ještě stále studenta Jaroše, který byl velmi v pohodě. :) To, co jsme měli udělat na cvičení, tak jsme většinou stihli za hodinu a pak jsme měli v podstatě půl hodiny času, během kterého jsme museli zůstat v místnosti. Díky tomu, že jsem do školy chodil s notebookem, jsem tento čas využil k tvorbě domácích úkolů. Za ty jsem získal maximální možný počet bodů. Dále se bodovaly dva testy – jeden na přednášce (programovat na papír není zase taková sranda) a druhý na cvičení. Posledním hodnocená část byla semestrální práce, která byla oproti jiným skupinám hodnocena velmi přísně. Zatímco jinde stačilo ukázat funkční aplikaci, tak u nás se aplikace posílala mailem a cvičící si jí vyzkoušel u sebe. Snad ani netestoval normální funkčnost, ale rovnou testoval odolnost proti pádu a chybám uživatele. I díky tomu jsem nezískal tolik bodů, kolik jsem si představoval a tento předmět, zakončený klasifikovaným zápočtem, jsem uzavřel hodnocením C.

X01MA1 – Matematika 1

(přednášející: Tkadlec, cvičící: Veit)

Jak asi každý tuší, matika na vysoké škole není nic jednoduchého. Zatímco během semestru mi to také tak připadalo, během zkouškového jsem zjistil, že to tak hrozné není. Asi to bylo i díky přednáškám. Přednášky pana Tkadlece (který mimo jiné napsal jediná skripta, která jsou pro tento předmět) jsou totiž o ničem. Přednášky jsou 3 hodinové a jsou vyloženě ztrátou času. Pan Tkadlec totiž na tabuli přepisuje svá skripta, definice, věty a důkazy, což nejen člověku moc neřekne, ale navíc ho to pěkně otráví. Je lepší si to přečíst v klidu na koleji za patnáct minut, než cestovat přes půl Prahy na Karlovo náměstí a tam dřepět tři hodiny. Na cvičení jsem potkal asi toho nejmírnějšího matematikám, kterého jsem mohl dostat. Pan Veit na cvičení zadával jednoduché příklady, jeho testy byly jednoduché a domácí úkoly? Sice zadal několik příkladů domů na počítání, ale nekontroloval je a ani k nim student neměl výsledky, takže nějaké počítání postrádalo smysl. Jak jsem zjistil během zkouškového, tak jsem sice celý rok nemusel nic extra dělat, ale před zkouškovým jsem také nic neuměl. V podstatě jsem se musel učit celou matematiku sám. A to není příjemné. Během semestru se na cvičeních psaly dva testy – každý za dvacet bodů, nicméně minimum bylo 7 bodů z každého testu. Na začátku roku byly podmínky jasné – když student neudělá jeden test, bude si ho moci opravit. Pokud neudělá oba, musí předmět opakovat další rok. Nicméně úmrtnost během prvního testu byla asi velká a tak se katedra rozhodla, že umožní opravu obou testů.

X31EO1 – Elektrické obvody 1

(přednášející: Zemánek, cvičící: Nosková)

Předmět, ve kterém se pouze lehce upravily znalosti ze střední školy. Nicméně pan Zemánek je výborný přednášející, dobře látku vysvětlí (ačkoliv gympláci mohou mít jiný názor) a látku prezentuje tak, aby student věděl, co si má poznamenat. S přednáškami jsem byl velmi spokojen, a proto jsem si pana Zemánka napsal i do druhého semestru. Co se týče cvičení, tak to je naprostá ztráta času. Nicméně jsou povinná a není povolena absence (v případě absence dokonce měla být i omluvenka od lékaře). Na cvičeních student sedí hodinu a půl před elektrotechnickými stoly a opisuje spočtené příklady promítané na meotaru. Tím se student opravdu moc nenaučí. Raději bych byl, kdyby student dostal jen zadání a třeba 5 minut času, aby se pokusil sám to spočítat. Takto jsem sice popsal a pokreslil celej sešit, ale k čemu mi to bylo? Abych se měl před zkouškou kam podívat, jak se to řeší?

X02MFS – Matematicko-fyzikální seminář

(cvičící: Píchal)

Předmět, kde měl průmyslovák oprášit znalosti především fyziky a měl za to dostat kredity zdarma. Alespoň tak to měl skoro každý. Respektive ten, kdo nedostal pana Píchala, známého to fyzika a milovníka laserů. Ten totiž asi po 4 cvičeních změnil hodnocení předmětu – student dostane zápočet, pokud napíše test alespoň na (myslím) 70%. Později se to ještě změnilo – psaly se testy dva a student je musel napsat alespoň na 120% (v součtu – také jsem hned nepochopil). Nicméně protože by zápočet nedostala většina studentů, tak bylo hodnocení zmírněno na pouhých 100%. I tak zápočet nedostalo spoustu lidí a musí předmět opakovat. Zatímco někteří nemuseli na cvičení ani chodit, tak já se musel hodně učit, abych dostal zápočet a kýžené kredity. Nicméně z toho mám poučení – panu Píchalovi a jeho předmětům se vyhýbat.

X12BPZS – Základní školení BOZP

(přednášející: Kůla, cvičící: Kůla)

Jedna přednáška a poté jedno cvičení. Během dvou týdnů školy člověk dostal první zápočet. Zdarma. Stačilo přijít na cvičení a tam se nedělalo nic jiného, než se rozdával zápočet za podepsání formuláře, že jsme byli proškoleni.

X12BP1 – Bezpečnost v elektrotechnice 1

(přednášející: Kůla, cvičící: Cipra, Kočárník)

Tady už to taková sranda nebyla. Předmět sice trval o trochu více než půl semestru, ale psal se jeden vcelku obsáhlý test (na přednášce) a cvičení byla brzy ráno. Tam jsme museli pájet, měřit izolační odpor a ještě byla jedna úloha, ale na tu si nevzpomínám. Test nebyl vůbec příjemný, neboť látka byla velmi obsáhlá. Sice se k tomu prodávaly skripta, ale kdo by si kupoval skripta za více než 250 Kč kvůli jedinému testu? Materiály tak člověk sháněl ,kde se dalo. Člověku nepřidalo ani to, že jsme měli informace, že máme maximálně jeden opravný pokus, zatímco v dřívějších letech bylo pokusů „neomezeně“.

X04A1Z – Anglický jazyk 1-1

Tady jsem dostal kredity naprosto zdarma. Po rozřazovacím testu jsem totiž patřil do skupiny, která začíná jazyk studovat až od letního semestru, takže jsem si skočil na katedru jazyků pouze pro zápočet.

Takto tedy vypadal můj první semestr. Brzy vám popíši, jak vypadalo mé první zkouškové…

1 komentář u „1. semestr na vysoké škole (ČVUT FEL – EaI)

  1. Pingback: 2. semestr na vysoké škole (ČVUT FEL - EaI) | Weblog Tomáše Kápla

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>