Londýnské (anglické) hospody

V jednom z mých londýnských průvodců je napsáno, že nejlépe se anglicky naučíte v hospodě.

Jak jsem zjistit, tak toto heslo zastává většina studentů naší školy. Připojili jsme se tedy k jejich každodennímu zvyku a večer s nimi chodíme do místních restaurací, barů a hospůdek.

Bohužel pro typického čecha to zde není dobré. Nejenom, že pivo je strašně drahé (nejlevnější točene pivo jsem našel za 2£, nejlevnější lahvové pivo je český Ostravar za 0,99£, Budvar stál 1,50£), ale pivo ani chuťově nestojí za moc. Pivo se tu nečepuje na půl litry nebo třetinky jako u nás, ale na pintu (568ml), případně na půl pinty. Načepované pivo je téměř bez pěny. Největší pěna, co jsem zde měl, byla vysoká asi 4mm.

Moje nejoblíbenější hospoda zde (část Londýna jménem Wimbledon) se jmenuje Australian Bar. Není nijak extra velká, ale i tak je tam 19 LCD televizí. Z každého místa je vidět minimálně na několik televizí a běží vždy tři rozdílné věci. Většinou dva různé fotbalové zápasy a na třetí televizi jen reklamy. Zde stojí nejlevnější pivo právě dvě libry.

Nejoblíbenější hospůdka spolužáků je Wetherspoon. Jedná se o obrovskou hospodu s malým množstvím televizí. Zato všechny televize jsou krásně zamaskovány stříbrným rámem a vypadají jako nějaké obrazy. Když se hraje fotbal, tak tam běží minimálně výsledkový servis. Když se nic nehraje, tak se pouští písničky a běží k nim video. Zde  jsem poprvé (a řekl bych, že i naposled) ochutnal pivo Guinness. Je černé a velmi hořké, vůbec mi nezachutnalo. Také zde mají takové červené pivo se zvláštním jménem. Jmenuje se Pedigree, tedy stejně jako psí žrádlo. Na toto pivo mám dokonce speciální slevový kupón, ale stejně ho asi nepoužiju.

Jinak v každém baru čepují minimálně šest různých značek piv. Ochutnal jsem tu několik značek, žádná mi však nijak extra nezachutnala. Proto piju většinou Carling, který patří k nejlevnějším.

Poprvé, když jsme zde byli v hospodě, tak jsme hráli takovou zajímavou hru. Koupili jsme tři džbánky různých míchaných nápojů a vzali si k tomu šest sklenek na panáky.  Jelikož jsme neměli hrací kostku, tak jsme vzali papír, napsali na něj čísla od jedničky do šestky a  čísla jsme pak losovali. Sklenky se vyskládaly do řady a všechny se naplnily. Poté si první vylosoval jedno číslo a skleničku na té pozici, která odpovídala jeho číslu musel vypít. Poté pokračoval znovu do té doby, než si vylosoval číslo nějaké prázdné skleničky. Když si vylosoval prázdnou skleničku, tak  jí musel naplnit a pak losoval další. Když oběhlo první kolo, tak se trochu změnila pravidla. Nyní se opět naplnily všechny sklenice a číslo, které jste vylosovali, jste poté museli vypít. Pokud jste vylosovali čtyřku, tak jste museli vypít čtyři sklenice na ex a co nejrychleji. Tato pravidla platila už po celý večer, ale byl v nich malý zádrhel. Pokud jste v předchozím kole vypili všech šest sklenic, tak jste v další hře museli vypít o jednu sklenici víc, než jste si vylosovali. Tuto hru nás hrálo celkem šest lidí a můžu říct, že u toho byla spousta zábavy.

Jinak zákony zde jsou dosti odlišné od zbytku Evropy. Do hospod mohou jen osoby starší osmnácti let, což není nic zvláštního. Ale zde je to velmi důkladně hlídáno. U každého vchodu do hospody stojí několik lidí z ochranky a chtějí vidět vaši ID kartu (prostě občanku).  Ochranka má vysílačku a když se něco děje, tak zakročí okamžitě. Taky si pomocí vysílaček říkají, jak vypadají osoby, které vyhodili, aby se dovnitř nedostali jiným vchodem. Hospody podle zákona mohou mít otevřeno jen do 23 hodin. Poté prostě zavřou bar. Někde ještě můžete posedět a dopít to, co máte. Většinou ale musíte odejít do půl hodiny. Podle rozhovoru s jedním mým učitelem zde nesmíte pít ani na ulici, tudíž zapomeňte, že byste si koupili nějaké lahve v obchodě a na lavičce je vypili. Pokud si to dobře pamatuji, tak však můžete jít do parku a pokud tam budete mít piknik, tak si můžete dát víno.